Ochrana spotřebitele po mém

29. června 2012 v 14:31 | Děvče od vedle |  Probrala jsem s panem Mírou

Jako ubohý spotřebitel vlastně nevycházím z údivu. Pravda, žádná novinka. Jednoduše jsem nejspíš ještě pořád příliš naivní.

Pamatuju si svoje první spotřebitelské zklamání. Paštika. Pro dítě lákavá pikslička s blýskavým povrchem, abstraktní etiketou a navíc se tomu dá promáčknout víčko! V mé dětské mysli vzbuzovala tolik báječných představ… U nás doma se paštika nikdy nejedla, a tak mi tyto představy vydržely poměrně dlouho. Navíc se k tomu všemu přidružil ten orientální název. Paštika. Zařadila jsem ji ve své mysli mezi sardinky, tuňáky a podobné konzervované ryby. Vysvětlení je nasnadě. Slovo "štika" mi bylo už v útlém dětství velmi dobře známo, protože děda byl rybář. Předpona pa- ve mně později vzbudila ještě více otázek, když jsem v dětské encyklopedii objevila třídu paryb. Nijak mě nezmátla absence oné paštiky. Nejspíš na ni v té obecné knize prostě nezbylo místo vedle žraloků. A tak jsem paštiku považovala za obrovskou vzácnost, která se u nás nekupuje, protože je pro náš stůl příliš luxusní, asi jako žraločí maso a pštrosí vejce.

O to víc mě později ve skautském oddíle překvapilo, když se paštika objevila na našem jídelníčku. Příliš pozdě jsem pochopila, že ona játrovka nemá s parybami co dočinění. To už jsem měla v puse řádné sousto a v ruce ten největší krajíc potřený důkladně od začátku do konce. A tak jsem musela tu vzácnost vychutnat až do onoho pověstného hořkého dna.

Člověk by řekl, že tento zážitek z raného dětství mě vyléčí z naivity, ale to by mě ten dotyčný neznal. Jsem totiž nenapravitelná. I když přeskočím celá ta léta, kdy jsem v podstatě nevycházela ze zklamaného údivu (počínaje indiánky a krabími tyčinkami rozhodně nekonče), musím s hanbou přiznat, že jsem se nechala minulý týden zklamat znovu. V dobré víře a hlavně ve spěchu jsem sáhla do police plné džemů a vytáhla skleničku se šťavnatými jahodami na etiketě. To jsem ještě netušila, že etiketou to s těmi jahodami také končí. V autobuse jsem neměla co lepšího na práci, než si přečíst malá písmenka na odvrácené straně té prokleté nálepky. 60 % jablek, 20 % višní, 9 % švestek a konečně 2 % jahod. Zmateně jsem otočila lahvičku červené hmoty zpět na přední stranu. A skutečně. V pozadí za záplavou jahod pózuje nesměle jedno jablko a stydlivě vykukuje švestka. A po bližším a podrobnějším ohledání jsem mezi těmi jahodami našla graficky skvěle zapracovanou višeň.

A tak mám nové předsevzetí. Už nikdy nebudu číst ta drobounká písmena na zadních stranách výrobků. Protože jedině neinformovaný spotřebitel je šťastný spotřebitel. Ale to těm organizacím jako Sdružení obrany spotřebitelů radši říkat nebudu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | Web | 2. července 2012 v 11:55 | Reagovat

Vítej v ralitě:))
Ostatně v tvém předsevzetí nečíst popisky na etiketách ti velice pomůže rozhodnutí výrobců používat tak titěrná písmenka, že bez lupy jsi stejně v háji.
Alespoň já určitě....

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | 2. července 2012 v 12:41 | Reagovat

[1]: Pravda, hrají mi do karet. No, snad si mé nepokojné spotřebitelské já nepořídí zvětšovací sklo :)

3 userka userka | Web | 23. srpna 2012 v 17:49 | Reagovat

S tou pa-štikou jsi mě dostala :D To je teda fakt něco, co by mě nikdy nenapadlo :)
Já ti radím opak! Čti etikety a vybírej to dobré :)

4 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 23. srpna 2012 v 18:02 | Reagovat

[3]: Těžko se pak najde něco skutečně dobrého a zároveň cenově dostupného pro studenta :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama