Pravda o ponožkožroutech

2. července 2012 v 23:49 | Děvče od vedle |  Probrala jsem s panem Mírou

Stává se to jistě všem. Píší se o tom knihy, natáčí filmy. V pračce, když je zapnutá a nikdo do ní nevidí, se jistojistě odehrávají děsivé scény, které by v žádném případě nemohly patřit do dětského filmu. Je to totiž tak. Pár smrdutých ponožek do pračky vložených neznamená nutně také pár voňavých ponožek na prádelní šňůře. Ta zákeřná bílá potvora jakoby je žrala a zásadně tak porušovala zákon o zachování hmoty. Ledaže by odpadem takovéto stravy byl ten nános prachu, který se za léta za pračkou střádá. Ovšem je nepochopitelně vybíravá. Neomylně totiž pozná, jestli je to ponožka, od níž mám více párů, nebo taková ta prachobyčejná čistě bílá nebo černá, ke které se hodí všechny ostatní prachobyčejné čistě bílé nebo černé. Tyhle totiž ze zásady nepozře. Také vynechává ty nejohavnější kousky, které nosím s vyloženým odporem. Myslím teď ty do půl lýtek s vytahaným lemem, které padají při chůzi, nebo ty světle hnědé, které se naprosto zoufale snaží imitovat pleťovou barvu. Vytvořila jsem v průběhu let řadu teorií. Jednu z nich naprosto nezávisle na mém výzkumu potvrdil i Pavel Šrut svou vědeckou prací Lichožrouti. A tak jsem začala brát jako fakt, že ty fusekle buď žere sama pračka a má z toho prasečí radost, nebo nějké obojživelné breberky zabydlené pod bubnem. Tečka.

Ale právě dnes jsem prozřela. Je to smutné zklamání, když se pro tak krásnou záhadu najde tak hloupě prozaické vysvětlení. Vedle pračky stojí druhá bílá krabice, sušička. Za ní zbyla velmi šikovná škvírka, kde žijí stvoření, která nikdy neměla spatřit světlo světa. A mezi nimi naše ponožky. Popravdě, měly se tam celkem dobře. Správně zakonzervované vrstvou prachu vytvořily dosti kompaktní celek. Když jsem tento dobře utajený poklad dnes našla, cítila jsem se trochu jako pan Barrand. Vrstvu po vrstvě jsem se vracela do dávnější a dávnější minolosti, odlupovala ponožky jednu od druhé a druhou od třetí. Mrtvolky vyschlých pavouků, much a oněch stvoření, o kterých jsem se zmiňovala před chvílí, dotvářely celý dojem a dodávaly tomuto historickému nálezu na melancholické tragičnosti.

Teď ovšem vyvstává otázka, co s nimi. Ony fusekle se hodí především v páru. Tedy alespoň mně. Možná jsem příliš cimprlich, ale obvykle nenosím jednu ponožku modře proužkovanou po kotník a druhou vysokou fialovou. Tak jsem přemýšlela o krámku s lichými ponožkami. Mohla bych ho otevřít hned vedle obchůdku s korálkami přímo u tramvajové trati. Nebo vedle Batavie, tam totiž chodí ti alternativci, co by jistě s lichými ponožkami neměli problém. Teď se nemůžu rozhodnout a dělá mi to starost. Jsem totiž váha a s rozhodnutími mám trochu problém.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eliade eliade | Web | 3. července 2012 v 11:57 | Reagovat

Přidávám si Tě do oblíbených. Tak se kdyžtak nelekej :).

2 Bob Bob | 18. srpna 2012 v 21:25 | Reagovat

Ooo, tak to mi nepřipomínej :D My máme i vyhrazené místo na ponožky, které nemají druhou do páru a prostě ta druhá nikde není! :D
Pravda je to, že ty hnusné a oprané fusekle pračka nežere. Občas podezřívám psa, když ráno sedí u mě na posteli s fuseklí v hubě, místo plyšáka, on prostě vždy něco bafne a hotovo :D Ale to bere tu chlupatou, to mám jen na spaní - zajímavé je, že ty pračka taky nechce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama