Prohraný boj se společností

9. července 2012 v 10:00 | Děvče od vedle |  Probrala jsem s panem Mírou

Přichází to pomalu a nenápadně jako soumrak. Najednou je na cestu hůř vidět a z vánku je cítit chlad. Naštěstí jsem si toho všimla dřív, než se setmělo nadobro. Můj život pomalu klouže do stereotypu. A já rozhodně nejsem ve věku, kdy bych měla být pečlivě onálepkována a zařazena do správného šuplíku. A tak jsem začala v panice hledat problém. A našla jsem ho - dělám všechno tak, jak se má. A tak jsem se rozhodla vzbouřit. Jenže ono se to lehko namyslí, ale špatně plní. Kde začít? A čím?

Třeba bych mohla začít být emo. Jenže jednak jsem blond, jednak je to vlastně jen další stereotyp. Když tak dumám nad svými možnostmi, vybavují se mi lidé, kterým jsem se vždycky spíš smála, než obdivovala, natož abych přemýšlela nad tím, že bych měla následovat jejich cestu. Jenže to je přesně ono. Jsou to lidé, kteří nežijí tak, jak se žít má, kteří jsou sice středem posměchu, ale vlastně jen proto, že dělaí věci jinak. Vykašlali se na společensky stanovený usus způsobem, který by mě nikdy ani nenapadl. Budu se muset poradit.

Tak začněme například Alešem. Žije na privátu, kdoví proč se odstěhoval od rodičů. Se studiem se zrovna nepředře. Jenže o co víc má času, o to horší je to s penězi. Vlastně se nedivím, že začal dělat podivné pokusy. Nejdřív s jídlem. Už víc než rok hledá krmi, která jej udrží naživu s nejnižšími, ideálně nulovými náklady. To, co tenhle člověk jí, by málokdo dobrovolně pozřel. Trochu mi připomíná poustevníka Školastika živícího se sušenými kobylkami. Pokud vím, v posledních měsících skutečně vynašel jídlo, u něhož náklady na porce vychází v řádu desetihaléřů. Vlastně jen mouka smíchaná s vodou v husté těsto pečené na kamnech, v jeho případě nejspíš na plynové plotýnce. Čekám, kdy mu lékaři diagnostikují kurděje. To už i ty kobylky by byly výživnější. Tenhle blázen bude mít s výdaji na léčení možná potíže.

Pokračujme Jenem, který si pro změnu ničí své zdraví denním režimem. Tedy slovo "denní" z toho nejpíš budeme muset vypustit, jak pochopíte z následujících řádků. Pořád totiž nechápe, proč by se měl tupě řídit matkou přírodou, která den nastavila na čtyřiadvacet hodin. Jí, když má hlad, jde spát, když se mu chce, a vstává, až je odpočatý. Tak se stane, že jednou vyjde na nákup ve tři ráno, podruhé v osm večer. Při takové životosprávě si nedovedu vysvětlit, jak je vůbec možné, že na smluvené schůzky většinou dojde. Nicméně dneškem se mu přestávám smát. Je to nekonvenční a rozhodně ne stereotypní.

Další z výčtu je Martin. Jeho příběh bude krátký, protože ho vlastně neznám. Co o něm ovšem vím, stačí pro mé účely bohatě. Pravidelně chodí na plavecký stadion. Nevím, jestli plave dobře nebo mizerně. Nesejde na tom. Mám tušení, že plavání není ten pravý důvod, proč sem chodí. Když jej totiž člověk chvíli pozoruje, jak sedí na tribuně, zjistí, že občas, jakmile se ujistí, že mu nikdo nevěnuje pozornost, cosi odhodí do vody tak nenápadně, že vyvolá pozornost. Z nějakého obecenstvu nepochopitelného důvodu háže do chlorované vody kostky cukru. Donese si je s sebou a jen tak je háže do vody. A ne, skutečně jsem si to nevymyslela.

Pokračujme třeba Davidem. Jeho zvláštnost sice není možná tak ojedinělá, nicméně vzbudila mou pozornost. Je to prototyp ajťáka, jak si ho alespoň představuju já, a je s tímto stavem dokonale spokojený. Dokáže hodiny a hodiy prosedět naprosto izolovaný od okolí jakousi myšlenou zdí, která povolí vpustit nějaké informace a ruchy okolního světa až k němu teprve ve chvíli, kdy dojde k jádru pudla a sám pro sebe si vyřeší nějaký interní, zapeklitý problém čistě fyzikáního či technického rázu. Takhle posledně dumal nad vysavačem, ale jeho problém vám tu bohužel nevysvětím, jelikož na to nejsem dostatečně kvalifikovaná. Půvabné na něm je především to, že mu v nejmenším nesejde na mínění ostatních. S bohorovným klidem ignoruje narážky a posměšky. To takhle zapomněl pro své problémy chodit k holiči a teď vypadá jako sluníčko. Totiž jeho vlasy nejsou evidentně dělané k nošení na hlavě. Stojí na ní naprosto kolmo k pokožce jako zelektrizované a i když už dosáhly délky asi deseti centimetrů, nedají si říct a neslehnou. Musím se přiznat, i když mě to potom mrzelo, že jsem si kvůli tomu do něj rýpla i já. A víte co? Nepodíval se na mě vyčítavým pohledem, jako bych to na jeho místě udělala já, neoplatil mi tu drobnou urážku, jak by to udělala moje kamarádka, neurazil se, jak by to udělala má maminka, ani neutekl, jak by to udělal můj spolužák Petr. Rozzářil se (a tak ještě podtrhl ten dojem sluníčka) a prohlásil: "Jé, ahoj, strašně rád tě vidím!"

Tohle je jen reprezentativní vzorek. Mohla bych dál pokračovat Danem, který následuje Boží hlas, Jirkou, který odjel na misii kamsi do Afriky, Adamem, který celý rok abstinuje, aby se potom mohl jednou po té dlouhé době opít co nejlevněji a nejkvalitněji, Jardou, který chodí jen v jedněch kalhotách a nikdy je nepere, protože má pocit, že špína je ta nejlepší impregnace... Tenhle seznam by mohl být dlouhý jako dálnice do Prahy. Nad těmi všemi teď dumám a vzpomínám. A lituji, že jsem se jim smála.

Plyne z toho ale překvapivý závěr. Jistě vám neušlo, že dívky nikde v tomto vyprávění nefigurují. S vysokou pravděpodobností z toho plyne, že holky mají mnohem větší tendenci nechat se strhnout na zajeté koleje a udělat ze sebe tabulkový vagón o správné výšce, váze, délce a barvě, myslící tím správným, konvenčním způsobem. Měla bych snad uvažovat o změně pohlaví? No, není to nijak lákavá představa. Jak tak nad tím přemýšlím, poraženě přiznávám, že se raději nechám poslušně zaškatulkovat. A tak jsem kapitulovala v boji se společností. Stmívá se a černá bezhvězdná noc už klepe na dveře. A tak nezbývá než doufat, že se z toho ráno probudím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eva Pavlíčková Eva Pavlíčková | E-mail | 14. července 2012 v 22:39 | Reagovat

Zdravím,
zaujaly mě Vaše stránky.
Rádi bychom na Vašem webu získali malý reklamní prostor (odkaz, článek nebo banner).
Za spolupráci nabízíme :
- možnost vydělávat s námi a zapojit se do partnerského programu (7% provize z tisícových
obchodů). Více na www.nejfuton.cz/affiliate
- slevu na náš sortiment (nyní, nebo kdykoli v budoucnu - dle domluvy)
- vzájemnou výměnu odkazů pro lepší pozice ve vzhledávání
Pro více informací mě prosím kontaktujte na e-mailu evapavlickova@nejfuton.cz nebo
telefonním čísle: 420 513 035 254.
Děkuji.
--
S přátelským pozdravem
Eva Pavlíčková
420 513 035 254
evapavlickova@nejfuton.cz
www.nejfuton.cz

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:20 | Reagovat

Uf, přečetl jsem to celé, protože jsem dostal čtivou slinu :) Ještě se mrknu i na pár dalších článků, není to vůbec špatné.

Tím jsem chtěl říct, že nové čtenáře délkou spíš odradíš a to je škoda. Ale nevím, třeba máš stálé návštěvníky, pak mě neber moc vážně :)

Závěrečný odstavec vysvětlil mé původně-chtivě-položené otázky. Jo a v každé statistice je někdo, kdo se vymyká většině. Takže pohlaví neměň!

3 Děvče od vedle Děvče od vedle | 13. srpna 2012 v 12:33 | Reagovat

[2]: Děkuji za připomínku, hluboce se nad ní zamyslím a snad si nechám poradit ;-)

4 Krutomýval Krutomýval | 13. srpna 2012 v 18:20 | Reagovat

Také sem to přečetl celé, a přitom sem si zrovna říkal, jak mne normálně jiné blogy na dočtení celého článku nezaujmou, tak tenhle spolehlivě zaujal.... Samotného mě to překvapilo, ale je to tak ;-)

5 userka userka | Web | 23. srpna 2012 v 18:31 | Reagovat

Taky jsem to přečetla celý, protože to prostě bylo dobrý ;) A promiň za dnešních několik komentářů, ale čtu tě zpětně celou, víš ;) :-D Abych o nic nepřišla.

6 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 23. srpna 2012 v 18:34 | Reagovat

Děkuju, omluvy tu nejsou na místě. Ani nevíš, jak mě to těší :-)

7 valin1 valin1 | Web | 24. srpna 2012 v 6:23 | Reagovat

Mají všichni pravdu, je to nádherná a k zamyšlení vhodná úvaha a k tomu tvůj zvláštní jemný způsob vyjadřování.. krása

8 valin valin | Web | 21. prosince 2012 v 7:03 | Reagovat

jsem skleroza, ten článek se mi moc líbil, jen tu změnu pohlaví jsem jaksi zapomněla, ale zřejmě proto, že to nebyla ústřední myšlenka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama