Lincoln Superman a Mařenka Xena

17. srpna 2012 v 15:56 | Děvče od vedle |  Probrala jsem s panem Mírou

Jsem dítě minulého tisíciletí. Když jsem byla ještě prcek, tedy ne že bych byla dnes čahoun, ale když jsem byla mnohem, mnohem menší, než je tomu dnes, počítače byly ojedinělým zjevem a mobily se nosily v příručním kufříku. Vychována jsem byla v duchu spartánsko-liberálně-puritánském. Chápu, že nechápete. Pokusím se to alespoň částečně osvětlit. Počítač sice doma byl, řekla bych, že vůbec jeden z prvních, který se dostal do domácností v okruhu několika kilometrů. Žhavá novinka. Žádná okna, poctivý DOS. Jediná hra, kterou jakýsi známý přinesl na disketě, byl vláček. Jinak tenhle počítač byl jen lepším psacím strojem. Ve druhé třídě jsem vláček zvládla odřídit až do padesátého kola a tou chvílí mě počítač přestal zajímat.

Stejnětak byla doma televize s pěti základními programy. Běžel na ní zásadně jen večerníček, zprávy v sedm na jedničce, večerní dokumenty nadvojce, Noc s Andělem a Jů a Hele v neděli ráno. Jindy se televize prostě nezapínala. Místo mobilu jsme měli pevnou linku a Zlaté stránky, které jsem milovala. Místo večerního sledování televize mi maminka před spaním četla a táta zpíval a hrál na kytaru. Tady teprve začíná ta puritánská část mého příběhu.

Maminka měla a má dodnes jisté předsudky vůči americké kultuře a mou výchovu svěřila osobám zaručeně starokontinentálním. Když jsem potom přišla do první třídy, byla pro mě úroveň četby šokem. Psát i číst jsem se naučila tak nějak samovolně, aniž by se o to někdo snažil, ještě před začátkem školní docházky. Odkojená Němcovou a jejími sesbíranými pohádkami, Werichem s Fimfárem, později Biblí pro děti a výborem z Shakespearova díla (ano, je to tak) mi nepřinášelo žádnou potěchu konstatování, že máma mele maso, natož pak Ema má mísu. Kdžy jsem si četla sama, byla jsem odkázána pouze na naši a babiččinu knihovnu, a když už jsem konečně měla i lístek do okresní knihovny, zrovna mě držely Mayovky. Tak se stalo, že jsem prošla pubertou, aniž bych poznala Medvídka Pů (což mamince předhazuji do dneška), supertrojku Supermana, Spidermana a Batmana, Matrix, Harryho Pottera, Xenu, Hecula (toto jméno jsem měla spojené pouze s lepidlem ve žluté lahvičce), přemožitelku Buffy, Bilba a Frodo Pytlíka, Járu Cimrmana a další postavy, které by měl každý slušný puberťák znát.

Čím dál tím víc se u mě projevovala zoufalá disproporcionalita mezi literární a kinematografickou gramotností. Neviděla jsem Titanic, Pearl Harbour, Poklad na Stříbrném jezeře, Gilmorova děvčata, Přátele, MASH... Znala jsem jen večerníčky a to je zoufalé. Z tohoto stavu absolutního zanedbání se mě přátelé snažili soustavně dostat, i když to bylo obtížnější, než čekali. Doháním dnes tedy, co se dá, ale zameškaná léta jsou zameškaná léta a mé vzdělání už nejspíš nikdy nedosáhne takové kvality jako u ostatních, částečně i kvůli hluboce vkořeněným předsudkům, které klíčily už v dobách, kdy je maminka sela do mé dětské duše.

V poslední době ale filmaři dokazují, že pohádky oné záhadné paní Nemcové či ty od bratří Grimmů mají s příběhy, které mi v pubertě zůstaly utajeny, více společného, než byl dosud kdo ochoten připustit. A to co do brutality, množství prolité krve a mrtvých postav, absurdity, bizardnosti, fantasknosti a vůbec, jsou to vlastně akční thrillery se vším všudy. Režiséři konečně nejspíš pronikli do jakéhosi archivu přechovávajícího původní a necenzurované vezre příběhů. Jasně se to ukázalo na Sněhurce a lovci, z níž jakési dítě, které sedělo v kině za mnou a zpočátku spokojeně chratilo, srkalo a přežvykovalo, odcházelo s otevřenou pusou, skelným pohledem a téměř plnou krabičkou popcornu, na který v průběhu filmu zapomnělo. V ukázkách před samotným započetím filmu mi nemohl ujít připravovaný titul Abraham Lincoln: lovec upírů. V dějepise mi zmíněný aspekt jeho života zatajili, takže si nenechám tento dokumentární snímek ujít. Další a jistě ne poslední ze započaté řady je Jeníček a Mařenka: lovci čarodějnic, kteří se předvedou v kině až v lednu roku 2013 (tedy pokud v prosinci nenastane konec světa, že). Fakt, že Mařenka je zosobněním dominy v kůži, je na tom zatím to nejzajímavější, co jsem z fotek vyčetla. Každopádně se těším na český dabing. Pokud se budou ti dva oslovovat "Jeníčku" a "Mařenko", budu muset navštívit kinosál nejméně dvakrát.

Celé mi to tak trochu připomíná saturninovské uvádění románových příběhů na pravou míru. Na druhou stranu musím uznat, že se tím zmírnila křivda, kterou si nesu z puberty a kterou přičítám mé mamince. Nakonec musím uznat, že když se ty příběhy správně podají, mají grády. Vlastně mi nečetla tak špatné knížky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 17. srpna 2012 v 17:35 | Reagovat

A já bych se snad i býval byl vsadil, že v dřívějších dobách, kdy ses dívala na večerníčky, byly zprávy na jedničce až o půl osmé a né v sedm, jak je to teď :)

Mmm, Gemma Arterton v kůži? To ji taky rovnou mohli převléct do latexu, ať to má tuplem grády.

Dohánění popkultury zdar!

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 17. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

[1]: Nojo, nechala jsem se nějak unést, pravdu díš :-) To ještě děti nechodily spát před sedmou, ale až po sedmé.

3 valin1 valin1 | Web | 17. srpna 2012 v 22:28 | Reagovat

Jiná doba děvče, host vyhazuje číšníka..
Já tak nesnáším, když někdo v kině blízko mě mlaská, nebo chroustá popcorn, ale dnes to patří k běžnému folkloru, tomu se asi říká pokrok....

4 mengano mengano | Web | 18. srpna 2012 v 17:14 | Reagovat

[3]:
Proto nerada chodím do kina, odmítám sledovat kulturu usazená v prasečím chlívku.
Děvče má pravdu, v dnešní době mají pohádky opravdu grády. S naší malou Cibulkou občas koukáme na pohádky. Kolikrát se začneme bát obě, takže vypínám televizi a pouštím Křemílka s Vochomůrkou a je nám fajn:))

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 1:29 | Reagovat

Noc s Andělem...chytla mě nostalgie!:)

6 userka userka | Web | 21. srpna 2012 v 1:41 | Reagovat

Ráda bych, aby i moje dítě rádo vzpomínalo... :) Akorát nevím, jestli to v tomhle století jde udělat nějak bezbolestně, aniž by si dítě myslelo, že přichází o spoustu vymožeností ;)

7 mengano mengano | 21. srpna 2012 v 14:56 | Reagovat

[6]:
Jde to a ani to není tak těžké. Ale chce to se dítěti trochu věnovat. Neusazovat ho před puštěnou televizi, aby byl doma "klid, číst mu pohádky, místo puštěného DVD, povídat si s ním. Naše malá Cibule zná spoustu klasických pohádek a říkanek, ale ví i co jsou to Pokémoni, Batman a ostatní moderní potvory. Mnohdy mne poučuje, protože já jsem zakrněla u Rumcajse s Mankou a motýla Emanuela :))

8 ► Samolepky na zeď pro tvůj krásný domov ► ► Samolepky na zeď pro tvůj krásný domov ► | Web | 20. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Slusne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama