Osamělá v Matrixu

11. srpna 2012 v 20:54 | Děvče od vedle |  Příběhy ze šuplíku

Z tábora jsem se vrátila už před nějakou dobou, ale nic z toho, na co jsem se těšila, nedělám. Proč? Všichni odjeli. A taky mě nečekaně hodně ničí noční směny. Netušila jsem, jakou dobu z celého dne najednou prospím, projím, proflákám… A pak zase znovu do práce. Achjo, doufám, že budu studovat ještě hodně dlouho. Známí se placatí někde u moře, na horách nebo na svých chatách a já tu koluju sem tam mezi prací a domovem bez nadšení a bez radosti.

Na druhou stranu se cítím trochu jako v Matrixu a trochu jako v říši divů. Jak tak každou noc jezdím ve stejnou dobu jednou a tou samou trasou mezi poli, došlo mi, že míjím v jednom místě pokaždé králíka (no, možná je to zajíc, ale v duchu Alenky mu klidně budu říkat "králík" dál), o pár kilometrů dál si to přes silnici pokaždé štráduje ježek a v poslední vesnici před vlastním cílem mi přeběhne přes cestu vždy stejná černá kočka s bílými ponožkami. Zdá se, že králík kus cesty běží vždy mým směrem a potom uhne po polničce do kukuřice. Měla bych ho následovat? Snad by se tím konečně narušila ta smyčka, do které jsem zapadla. Mám pocit, že se každý den odehrává stejně. Včetně oné cesty domů. Že by chyba v Matrixu? Nějak se jim zasekl program. Jenže tady bohužel žádný únikový východ není, protože telefonní budky jsou vymožeností, kterou si nechala pro sebe výhradně města, vesnice jimi zůstaly nedotčené.

Nečekala jsem, že vysvobození z oné zakleté smyčky bude malou tragédií. Je to záhadné. Vše se narušilo včera. Odpoledne jsem trávila na předvíkendovém nákupu ve městě. V průchodu k náměstí, když jsem se blížila k telefonní budce, se začalo ozývat povědomé vyzvánění. Nebyl to mobil, ale budka. Vlastně musím uznat, že to není zase taková náhoda. Ze všech pouličních telefonů, co jich po městě je, jsem zrovna tenhle míjela vyzvánějící už několikrát. A párkrát jsme se skauty využili zvonících budek při městských hrách pro děti a takto je navigovali nadálku při jejich pouti městem za pokladem. Nikdy předtím mě nenapadlo telefon vzít, pokud to nebylo předem domluvené, ale zrovna včera jsem si vzpomněla na toho králíka. Najednou mě to drnčící sluchátko děsně lákalo. Zaváhala jsem, nevěděla, jestli náhodou nevyzvání z nějakého důvodu. Neodolala jsem a sluchátko nakonec zvedla.

Nikdo tam nebyl. Hluchý telefon. Položila jsem a dumala, co to mělo znamenat. Pozitivní je to, že se na druhé straně neozval žádný ostřelovač (jak by taky mohl v zastřešené, úzké pasáži), ale i tak mě to zklamalo. Žádný zázrak se nekonal, ani procitnutí z Matrixu. To jsem si alespoň myslela. Nicméně jsem přesvědčená, že se něco skutečně stalo, protože události následující noci tomu jednoznačně nasvědčují.

Nejen že jsem na své noční směně dostala poprvé úplně odlišnou práci než obvykle, ale nejspíš navždy se změnil i můj zaběhnutý rituál cesty k domovu. Přibližně v polovině své cesty už ze zvyku zpomalím a dávám ve světle reflektorů pozor na silnici, abych nijak nepochroumala svého kolegu králíka. Už by tu měl být. A v tom ho uvidím. Jeho očka se zaleskla v trávě před příkopou. Ale tentokrát se chvá jinak. Polekal se dálkových světel, otočil se a plaše zmizel v poli tak, jako by to byl úplně obyčejný vystrašený zajíc. No nic, už vyhlížím ježka. Než si uvědomím, co se stalo, chvilku mi to trvá. Míjím ubohou ostnatou placičku u krajnice v protisměru. Vypadá to, že se zrovna vypravil na svou každodenní pouť, když mu cestu zkřížil nečekaný jezdec. A kočka seděla na plotě, ale přes cestu nepřeběhla. Je mi najednou smutno. Ježka, který devět životů nemá, už nejspíš potkávat na svých cestách nebudu a svou možnost následovat králíka a propadnout se jeho norou do bláznivého světa jsem nadobro propásla. No co dělat, poučení je jasné. Nezvadat sluchátka vyzvánějících telefonních budek.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:24 | Reagovat

Follow the white rabbit. Ale jestli Alenkovského nebo radši Matrixového?

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | 13. srpna 2012 v 12:31 | Reagovat

[1]: Upřímně, radši volím Alenku :-)

3 Krutomýval Krutomýval | 13. srpna 2012 v 18:09 | Reagovat

Sluchátka zásadně zvedat, správný právník musí být aktivní odvážný dobrodruh, co vyjde vstříct (téměř) každé výzvě ;-)

Chválím - článek i úkon samotný :-)

4 userka userka | Web | 23. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

"před příkopou"? To je překlep nebo nemáte ten příkop, ale tu příkopu? :)
Ty jo, chudák ježeček! A jak je to dál? Ještě potkáváš králíka a kočku? :)

5 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 23. srpna 2012 v 18:17 | Reagovat

[4]: "před příkopou" je kapku zmírněný moravismus - má babička používá slovo "kříkopa", takže překlep to není :-) A jak je to dál? Otevřeli uzavřenou hlavní silnici, takže už tou cestou nejezdím a kočku ani králíka už nepotkávám :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama