Všichni mí mazlíčci

11. srpna 2012 v 22:51 | Děvče od vedle

Za to, že jsme doma nějaké to zvířátko vždycky měli, můžu samozřejmě já, ubohý osamělý jedináček. Začínali jsme na zakrslém králíčkovi. Pojmenovala jsem ho Bob, ale spíš jsem mu měla říkat Fík. Králíček totiž rostl a rostl, až už byl větší než jeho klec, ve které koneckonců nebydlel, protože to byl světoběžník, na speciální podestýlce by loužičku, natož bobek nikdy neudělal a do kotce se chodil jen nažrat a napít. Potřebu dělal za kuchyňskou skříňkou k obrovské radosti mé maminky. Jeho doplňkovou stravu tvořil telefonní kabel a tátovy džíny po ránu. Když už králíček dorostl do pekáčové velikosti, přijela jednou v noci jakási paní, Boba mi vzala a já náhradou dostala kindervajíčko. Budiž mu země lehká.

Morčátko jménem Kajka (původně pokládané za Karla) se k nám dostalo jako neočekávaný vánoční dárek. Rodiče sice tetu se strejdou podezírali, že k němu přišli podobným způsobem a takto se ho pomstychtivě zbavili, ale já jásala. Kotec po králíkovi se zdál najednou dostatečně prostorný. Morče bylo ukázkovým mazlíčkem. Nechalo se hladit, chovat, česat… Dokonce jsem ho chodila pást. Bylo tak plaché, že žralo jen trávu, na kterou dosáhlo z bezpečí nabok převráceného košíku.

Když Kajka umřela, páni doktoři mi začali tvrdit, že jsem alergik. Tedy ono se to vědělo už dávno předtím, ale najednou to rodiče začali brát jaksi vážně, a tak mi táta tajně, natruc maminčinu přesvědčení pořídil akvárium i s rybičkami. Jediné, co jsem se od těch navzájem se požírajících potvor naučila, byly základní poznatky o mechanice kapalin. Když jsem potom našla na ulici prokřehlou andulku, kterou jsem lapila duchaplným hodem bundou, rybičky jsem přestěhovala ke kamarádce. Do dneška mě proklíná. Ty její průběžně vymíraly, a tak si mohla ze zverimexu dokupovat nové barevné kousky. Ty mé byly obyčejné, šedivé, zato velmi životaschopné. Množily se co měsíc. I když se stále navzájem požíraly, nebo si jen okusovaly ploutvičky, průběžně jich stále přibývalo. Populační křivka prudce stoupala.

Andulku Aru opět nemohla maminka vystát, a tak jsem ji nastěhovala do svého pokojíčku. Její pobyt měl jeden pozitivní dopad - maminka přestala chodit do mého pokoje. Fakt, že ptáci nekontrolují své svěrače, mě na rozdíl od vlastní matky neznervózňoval. Ptáček si zvykl sedávat mi na hlavě a lehce ozobávat ucho, okusovat okraje sešitů a dělat z nich vroubkované a kálet po důležitých dokumentech. Přes dopoledne, když nikdo nebyl doma, jsem Aře jako smyčku pouštěla CD Ptáci našich lesů, aby si mohla povídat. Jenže i ona měla krátký život. Po dvou letech onemocněla. Pan veterinář, chlap jako hora, ji popadl do svých obrovských pracek, ve kterých se ztratila, a skepticky pohlédl na rodiče. "Co na tom chcete léčit?" smutně pokrčil rameny.

A náš současný mazlíček Rocco? Dámy a pánové, paní chovatelka zatvrzele trvá na tom, že je to pudl. Má na to dokonce papíry a rodokmen delší než vlastní ocas. A jeho sourozenci vyhrávají výstavy jako na běžícím pásu. Já o jeho identitě ovšem pravidelně pochybuji. Jako štěně se podobal černé dlouhosrsté myši. A ve věku, kdy už by měl připomínat pudla, jsme typickou pudlí vizáž zase zavrhli my, jeho smečka. Každý trochu soudný člověk uzná, že ty bambule pudlího kožichu nejsou ani tak krásné, ani tak praktické, jak to v těch kreslených pohádkách od Disneyho vypadá. Jeho holič nám jako alternativu navrhl moderní střih bez bambulí. Když jsme mu vysvětlili, že nemáme pudla gaučového, ale pudla lesního, pokáral nás, proč si takové plemeno vůbec pořizujeme, a s výrazem, že mu srdce krvácí, Roccovi nohy ostříhal tak na krátko, jak to jen jeho kadeřnické srdce dovolilo. Takto ostříhaný vypadá prvních pár týdnů majestátně, dalších několik týdnů jako ovce a těsně před dalším stříháním jako medvídek. Jednou se mi stane, že mě kolemjdoucí paní zpraží, že je ten pes podvyživený, když už se dva měsíce nestříhal, jeden pán ukazoval svému vnoučkovi, jaký to proti nim jde tlustý pejsek.

Důvodů, proč pochybovat, že jsme si skutečně koupili psa, je několik. Především Roccův vřelý vztah k ovcím. Na výletech po Beskydech za nimi nadšeně běhá a ony se ho kupodivu nebojí. Ovšem minulý měsíc jsem byla svědkem ostudného přehmatu. Rocco už z dálky zaměřil cosi bílého, kudrnatého, a tak se radostnými poskoky a s vrtěním ocasu pustil tryskem vstříc domělé ovci. Až v polovině cesty si uvědomil, že je sádrová. Zahanben se zarazil, ohlédl na nás, jestli jsme tento trapný omyl viděli, a jakože nic se vydal dál.

Dalším důvodem je jeho všežravost. I když je v podstatě vybíravý a nezblafne jen tak něco, po jablkách, hruškách, červené řepě, mrkvi a spoustě dalších položek ze sortimentu ovoce-zeleniny by se mohl utlouct. Zato kapřím vývarem s odfrknutím pohrdne. No uznejte, chová se takhle pes? No a dotřetice - občas se prostě chová jako tele, jindy jako čuně a nevýjimečně jako osel.

Pro našeho souseda by všechny tyto důvodné pochybnosti o totožnosti zvéřete, které si pořídil, byly jistě důvodem k reklamaci. Svého předchozího psa, krásnou a milou fenečku, reklamoval, protože kupoval lovecké plemeno, o kterém se ví, že skvěle poslouchá na povely a je naprosto oddáno pánovi. Jenže jejich fenka povely (výběr těch nejlepších: "Pocem, kdo ti to dovolil? Neposloucháš? Hej! Notak! Okamžitě to nech! Zlobivá holka!") nechápala. Soused byl s diagnózou hotov rychle - je prostě hloupá. To důvody k Roccově reklamaci jsou rozhodně závažnější.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:05 | Reagovat

Hezký článek :) Jeden z nejlepších na TT. :)

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:20 | Reagovat

[1]: Súhlasím :)

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:26 | Reagovat

Vegetariánsky smýšlející pes? To tu ještě nebylo :)
Potřetí a opět dobře!

4 valin1 valin1 | Web | 14. srpna 2012 v 11:45 | Reagovat

Trošku mi připomíná mou fenečku, ta žere ovoce a zeleninu také, ale jenom proto, že tyto zemědělské produkty krade morčeti. Myslím, že kdybych je nedávala morčeti, přehlížela by je jako krajinu. S napětím čekám, kdy začne konzumovat seno a mlíčí...

5 userka userka | Web | 23. srpna 2012 v 18:00 | Reagovat

Tak jsem se šla schválně podívat, jestli jsi v tom výběru týdne byla, a ono ne?! To nechápu! Opravdu povedený článek! Pěkně jsem se bavila ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama