Chvála byrokracie

5. října 2012 v 2:53 | Děvče od vedle |  Příběhy ze šuplíku

Tak po týdnech a týdnech prázdnin jsem se odhodlala a zašla se podívat, jak to u nás na škole vypadá. A když už jsem tu byla, rozhodla jsem se obstarat si potvrzení o studiu. Říkám si, co je jednoduššího. Omyl... Získat potvrzení, to je zatraceně nebezpečná a zdlouhavá procedura.

Je osm ráno a před dveřmi do maličké kanceláře se hromadí studenti, nenápadně se pošťuchují, opisují od sebe navzájem údaje z lejster a snaží se předbíhat jeden druhého a druhý prvního, takže to, co se tu všude tetelí, připomíná pověstný Brownův pohyb. Vytiskla jsem si poctivě zápisový list A, vyplnila požadované údaje teď a lhostejně zírám do zdi, zatímco se automaticky posunuju pomaličku vpřed, a lokty občas dloubnu do žeber prváky, kteří se mě snaží předběhnout. Asi v osm dvacet se ozve ze dveří "Další!" a já vejdu.

Je nesporné, že nejděsivějším místem celé naší fakulty je studijní oddělení. Mám podezření, že při výběrovém řízení na místo studijní referentky a obecně všech těch paní, které mají co dočinění se studijním oddělením, se přikládá velký význam afektivnímu jednání, schopnosti zabít pohledem a udělat ze studenta idiota, popřípadě bývalého studenta. Tahle dáma musela splnit podmínky nad očekávání.

Pozdravím, usmívám se (i když asi jako člověk, který se dostal do společnosti zjevných psychopatů a teď se snaží tvářit nenápadně) a vysvětlím, že si jdu jen pro potvrtzení o studiu. Podám té profesionální fúrii v tygrované halence a s trvalou na černě nabarvených vlasech svůj vzorně vypsaný zápisový list A. Fúrii se zableskne v očích, nasadí úsměv číslo dvě a moje lejstro roztrhne! Zatímco ona cení zuby, mně sklaplo. "Máte zápisový list z tohohle semstru," dí ona a už se nesměje. "No a jaký bych měla mít? Systém mi jiný vytiskonout nedovolil..." nestačila jsem dokončit svou obhajobu, protože ta ženská se rozeřvala: "Dva tisíce studentů to zvládne a jenom vám systém neumožní udělat to, co všichni ostatní můžou!!!" Beze slova jsem se otočila na podpatku a doslova vypadla z kumbálu, kde velí tahle saň.

Vypadá to se mnou zle - první bitvu vyhrálo studijní oddělení na celé čáře. Nu což, sejdu o poschodí níž a ještě jedno schodiště dolů do sklepa. Sednu si v učebně plné počítačů a jdu se ukat v dalším kole téhle morbidní hry se studijním systémem. Po několika minutách náhodného klikání na všechna možná i nemožná místa na obrazovce se IT technikovi zželí ubohé studentky a pobaveně mi vysvětlí, že se musím odhlásti, pak znovu přihlásit o ročník níž a teprve potom se proklikávat houštinami až k zápisovému listu. A aby projevil skutečně dobrou vůli, vytiskl mi můj nový, tentokrát správný zápisový list za tři koruny.

V tom tetelení před studijním oddělením vyplňuju kolonky a kdosi do mě strčí zrovna ve chvíli, kdy podepisuju souhlas s výše uvedenými údaji, takže můj autogram je o mnoho rozšafnější, než se obvykle sluší. Snad to fúrie nebude zase komentovat. Po slabé čtvrthodince se opět ocitám táří v tvář tygrované halence. Vytasím se s neskrývanou pýchou se svým novým zápisovým listem. Fúrie pokývá, že je vpořádku, a nastaví ruku. "Dejte mi ISIC." Cože?! chtělo se mi zařvat, ale místo toho jsem se snažila vysvtělit, že nemám tu proklatou kartičku funkční, protože v rohu praskla. Fúrie odhalí řezáky v úsměvu číslo tři. Nemusím snad popisovat tu pohanu - další bitva prohraná.

Vydala jsem se tedy do hlavního stanu - na rektorát. Zatím bez potvrzení o studiu, tedy také bez legitky, a tudíž pěšky. V budově o několika patrech a se zmatenou spletí chodeb jsem bloudila od dveří ke dveřím, dokud jsem v nejvyšším patře na konci chodby nenarazila na tu správnou cedulku. No jistě, kde jinde by taky mohla být, že... "Dobrý den, potřebovala bych vyřídit nový ISIC" sdělím neutrálně. "Aha, a kdy jste ho ztratila?" opáčí žena od počítače, ale oči nezvedne. "Já ho neztratila, on se nalomil," podávám jí kartu jako důkaz. "Neztratila? No ale ono by bylo lepší, kdybyste ho ztratila." Tohle mi nedává smysl, ale scénář tu určují jiní, a tak se snažím držet krok. "Aha, tak jsem ho ztratila včera," pousměju se, ale paní to stejně neocení, protože ťuká moje jméno do počítače. "A máte fotku?" ptá se mě. Vtom si s hrůzou uvědomím, že mám. Vypadám na ní jako po žloutence s úplavicí. Ale kvůli té ženské na studijním se nepůjdu přece znovu fotit. Vyrobit kartu, kterou budu díky nové fotkce moci vzbuzovat soucit i u bezdomovců, netrvalo kupodivu moc dlouho. Paní se na ni zadívá a pak se zamyšleně obrátí na mě. "Ta předchozí fotka by možná byla lepší, že? No, mám ji tu naskenovanou, to jste měla říct, že fotku nemáte. Já bych vám tam dala tu starou." Protočím panenky, popadnu ISIC a letím zpět za fúrií. Ve třetím kole už mě nedostane.

Dostala. Abych nezdržovala, došla předtištěná potvrzení, a tak jsem musela jít do sklepa tisknout ještě jednou. Se zbytky sebeúcty, které neulpěly na podrážkách pantoflí té tygrované strvůry, jsem zkroušeně napochodovala na studijní oddělení, ten den už počtvrté. Kajícně jsem položila na stůl pomačkaný zápisový list, předvyplněné potvrzení a ISIC a čekala na svůj ortel. ISIC ani nechtěla, na zápisový list se nedívala. Podepsala mi potvrzení o studiu a já mohla s hanbou, ale zato s potvrzením o studiu v ruce konstatovat, že umění válečnické na poli studijním budu muset do příštího roku zlepšit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin1 valin1 | Web | 5. října 2012 v 6:51 | Reagovat

Co tě nezabije, to tě posílí. Věřím, že příští rok si nad stvůrou užiješ sladké vítězství, jsi přece děvče šikovné.
A víš co praví klasik:
Není ale tak důležité vyhrát jednu (nebo tři) bitvy. Důležité je vyhrát válku.

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 7. října 2012 v 21:56 | Reagovat

Historky ze studijních oddělení jsou koukám všude celkem stejně výživné :)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 10. října 2012 v 8:59 | Reagovat

Já bych jí asi zabila už při druhém kole.
Léta studentská mají prostě svůj půvab. My jsme kdysi museli bojovat zase s jiným typem blbosti:))

4 Děvče od vedle Děvče od vedle | 14. října 2012 v 22:03 | Reagovat

[1]: No to by bylo krásné! Ovšem asi neproveditelné. Ono totiž afektivní jednání je nevyzpitetlné. Ať je člověk připravená jakkoli, pokud si mě vyhlédnou, jsem mrtvý... eee... žena, i když mám všechno podchycené :-(

[3]: Upřímně, tyhle půtky mě (s notnou dávkou nadhledu a časovým odstupem) vpodstatě baví. Problémy se studiem předchozí generace bych zažít skutečně nechtěla.

5 Krutomýval Krutomýval | Web | 15. října 2012 v 20:56 | Reagovat

Ježíš jak me se po tý škole stejská... Co tam nejsem tak mě nikdo tak báječně neponižoval ;-)

6 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 15. října 2012 v 21:00 | Reagovat

[5]: No, není lepší na lidi vidět z vrchnostenského nadhledu než čekat, kdo ti v příští minutě pošlape záda? ;-)

7 Susianne Susianne | Web | 19. ledna 2013 v 16:06 | Reagovat

Bitvy na studijním oddělení bývají často předem prohrané, je to zkrátka nerovný boj  ;-) Člověk málokdy odchází s tím, pro co přišel, a když, tak bývá jeho hrdost a čest pošlapána nelítostnou byrokratickou mašinérií.

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 19:58 | Reagovat

Máš vážně obrovský talent pro psaní.
Já měla štěstí, náš ročník měl přidělen referentku, která byla vážně zlatá. Ale byla v kanclu s dost nepříjemnou referentkou (i když ne tak strašnou, jako byla ta vaše), takže jsme si občas taky užili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama