Vinné zákeřnosti

21. října 2012 v 22:29 | Děvče od vedle
Je to teprve pár hodin, co jsem se vrátila z výletu s přáteli do vinného sklípku, kde jinde než na jižní Moravě. Následující řádky budou autentickým záznamem mého zážitku.

První pocity
Do vesničky v Bohem zapomenutých končinách se nám po drobných problémech podařilo dorazit včas. Ne tak panu vinaři, i když tu bydlí. Všechny předzahrádky jsou dokonale uhrabané, vypleté, osázené keříky, květinami a hlavně vínem. U vchodu do domu jsme čekali několik minut, než se odkudsi přihnal malý, zato mohutný chlapík s jednou obloženou mísou v každé ruce a s krásným přízvukem, který už i hanákům zní úsměvně, se divil, kde jsme se tu vzali tak brzo, tedy načas.

První sklenky
Zavedl nás do stání pro auto, odtud do zahrady a ze zahrady do jakéhosi zahradního domku, ve kterém jsme později skutečně poznali vinný sklep. Ve dveřích si s námi podala ruku paní vinařová a se zářivým úsměvem nás naskládala jako sardinky ke stolu. Tedy tohle jim nemůžu vyčítat, protože nás bylo jako psů. No a tak jsme bratrskosestersky bok po boku dostali skleničky, džbánky naplněné po okraj a první přípitek zahájil nekonečnou šňůru dalších a dalších a dalších sklenek.

Nepříjemné odhalení
A je to tu - čekala jsem něco podobného, ale že by spiknutí bylo až tak zákeřné... Po pár pohárcích (jak se tu říká) se jeden ze starších, zkušenějších a podstatně otrlejších kolegů podřekl. Ještě před odjezdem byly uzavřeny sázky - každý z těch starších, zkušenějších a otrlejších si vybral jednoho z těch naivních a nezkušených. Pokud se čtyři střízliví shodnnou, že je někdo už skutečně našrot, jeho patron, tedy ten, kdo na něj vsadil, vyhrává. V této chvíli je mi jasné, že jsem jedním z dostihových koní, jen nevím, za koho běžím. Ale na mě si nepřijdou! Je pravda, že tato hra měla jeden pozitivní důsledek - vždycky se velmi rychle našel někdo, kdo mi dolil, aniž bych se musela připomínat.

Košt
Po dvou hodinkách, když už nálada stoupla a pozornost klesla, nás pan vinař zatáhl dolů do sklepa, kde nám naléval postupně vzorek po vzorku od každé odrůdy. Ono se to nezdá, ale zpočátku bylo demižonů s popisky kolem nás nanejvýš patnáct. Jsem si jistá, že pan vinař objevil kouzlo "hrnečku vař", protože vzorků proteklo koštýřem alespoň třiet. Taky jsem přesvědčená, že vinné mušky se ve sklepě během našeho pobytu namnožily na dvojnásobek. Nebo jsem už viděla všechno dvakrát? Ale co bylo nejhorší, ochotný pan vinař si na mě evidentně zasedl a se zvrácenou rozkoší mi nalil od prvního, druhého i třetího vzorku o poznání víc, než komukoli jinému. Že by spiknutí prosáklo až tak daleko, aby i vnař byl podmáznutý?

Jak jsem na ně na sázkaře zbaběle vyzrála
Že z celé příhody vyváznu vcelku střízlivá a se ctí, to nikdo nečekal a málokdo chápal. Jak se později ukázalo, lahve naplněné vodou, které se na stole objevily jen tak mimochodem, jsem vypila převážně já. Chvilkové vycházky po zahradě, hojná konzumace chleba s tím, co jsem uzmula z obložených mis a především moje brilantní umění držení plné sklenky zkazily někomu šance na výhru. Na víno jsem sice zvyklá, ale nevyplácí se ho podceňovat. Takže zatímco první přípitek někteří neprozíraví pili jako vodu a vodou šetřili jako vínem, já už tušila, co nás dole ve sklepě čeká. Aby člověk nevzbudi podezření, je třeba následujícího: Neustále držet sklenku v ruce, pohrávat si s ní a čas od času ji přiblížit ke rtům. Ovšem nepít, jen lehce ucucávat. Poté, zatímco někteří členové posudkové komise už se netrefují na schody, když z chladného sklepa lezeme zpět k onomu těsnému stolu, já sice cítím, že mám něco popito, ale vedu konverzaci na úrovni a jsem schopná udržet se ve svislé poloze bez větších potíží.

A jak jsem šidila pana vinaře
První spásná myšlenka - u druhého vzorku mu jednoduše řeknu, že chci jen na dno. Nepomohlo. Dostanu vrchovatě. Při druhém pokusu v rámci pudu sebezáchovy odložím sklenku na stůl a nehlásím se k ní v naději, že když vinař uvidí prázdnou sklenku, jednoduše ji doleje podle obecné míry, ne podle míry určené evidentním slabým kusům. Omyl. Dopřál mi opět koňskou dávku. A tak jsem při dalších vzorcích začala nenápadně migrovat. Jeden vzorek na dvě kola. V průběhu rozlévání se přesunu o pár míst zpět a zařadím se mezi ty, kteří už mají nalito, takže zatímco ostatní dostanou další odrůdu, já mám čas zpracovat zbytek té předchozí. Upřímně, zase o tolik jsem nepřišla, protože čím pozdější dávka, tím sladší víno.

Konečná bilance
I kyž jsem se nedozvěděla, jak byla rozdělena jednotlivá místa v naší malé hře, jsem si jistá, že ocenění jsou čtyři. Zároveň se mi podařilo odhalit mého patrona, který schlíple uznal, že mě podcenil. Co se škod týče, pokud vím, bude to nepočítaně deci vína (neodvažuji se ani hádat), hora šunky, sýra a klobásek, jedno okénko u auta, které ne a ne se nechat vytáhnout, čtyři pokořené kešky a šestnáct spáčů v místní sokolovně. Tak dobrou noc, nějak mě to vyprávění zmohlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 22. října 2012 v 8:59 | Reagovat

Kolik prohrál ten nešťastník, co vsadil na tebe? Ale jsi děvče fikané, to se musí uznat. Inu, kdo umí, umí...
A jak bylo na dovolený? Zatím ses ani nezmínila.

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 22. října 2012 v 13:48 | Reagovat

[1]: Celé to probíhalo v kamarádském duchu - neporhrál nic, jen toho, kdo vyhrál, mohl těšit pocit, že má dobrý tip :-) No a dovolená byla skvělá! Jak jinak, jen ji teď přebily spousty dalších dojmů a zážitků. Myslím, že časem se tu třeba něco objeví ;-) Každopádně děkuju za optání.

3 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 19:39 | Reagovat

Juu, kdepak přesně jste byli? Strécu je vinař, mají sklep za Znojmem. I když to jsou trochu bordeláři, vždycky je to úžasný relax, atmosféra vše přebije.

4 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 17. června 2016 v 11:20 | Reagovat

[3]: Už ani nevím, jak se ta vesnička jmenovala... Ale pravda, příště pojedu jinam :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama