Vánoční příběh druhý

20. prosince 2012 v 13:21 |  Příběhy ze šuplíku
Vánoce pro Markétu byly obdobím rozděleným na dvě etapy. Zrovna se nacházela na rozhraní obou. Je třiadvacátého, pátek. Poslední den, kdy ještě může dohnat, co se dá. Tak nějak jí koledy v supermarketech a obrovští Santové nahánějí strach. Ale ne víc, než vlastní příbuzní a přátelé. Nechtěla si to přiznat, ale bylo to tak. S přáteli každý rok uzavřela dohodu. Nebudou si dávat dárky, vždyť o tom Vánoce nejsou. Jen tak si spolu někam zajdou, popřejí si krásné svátky a zase se rozloučí.

Zatím ještě nikdy nikdo z nich tuto dohodu nedodržel. Vždycky nakonec všichni něco donesou, ať je to sebemenší maličkost. Tak má dárky kupovat? Nebo ne? Budou se zlobit, když je donese, že i oni potom musejí něco vymýšlet pro ostatní? Nebo se budou cítit zklamaní, když přátelům nic nedá? Je bezpečnější dárky koupit. Ale vždycky to doprovází pocit výčitek. Tak i letos koupí pár maličkostí a s provinilým výrazem je hned na začátku předá ostatním. Stejnětak i ona dostane několik cetek. Ale bude odcházet s hřejivým pocitem, že si po dlouhé době skvěle popovídala s lidmi, které má ráda. To samé se potom opakuje při štědrovečerní večeři. Do poslední chvíle má strach, jestli se s dárky trefila. Jestli se budou líbit. Nakonec se ale rozejdou s povznášejícím pocitem - všechno to dobře dopadlo, dárky jsou rozdány, večeře chutnala. Rodina se zase po dlouhé době sešla. Svíčky hoří, zvon svolává na půlnoční a dítě leží v Betlémě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama