Předjarní deprese plná slev a oživlých mrtvých

6. března 2013 v 12:40 | Děvče od vedle |  Příběhy ze šuplíku

Představte si, šla jsem takhle naprosto pokojně stanicí metra a v jediné chvíli mě reklamní plakát uvedl do stavu… no, pravda, deprese to nejspíš nebyla, ale rozhodně výrazný neklid, který se mě držel ještě drahnou dobu.

Proč? Na plakátu se psalo něco jako "Ožívají slevami". Fotce dominovaly figuríny z výkladních skříní, které mě děsí už když tam jen tak stojí. Zato tady byly vyfocené jako oživlé mrtvolky, co se vydaly na nákup. Nevím, co měl přesně vyjadřovat reklamní slogan. Ale začaly mě napadat samé negativní důsledky takového ataku oživlých figurín.

Prvně mi to připomnělo Příběhy obyčejného šílenství a filmy hemžící se oživlými těly, která netouží po ničem jiném, než lidském mase, popřípadě dalších tkáních, které je lidské tělo schopné poskytnout. Prázdné pohledy, rozhodná gesta, kterými jasně dávají najevo, že směřují vpřed a nenechají se ničím zastavit.

Naštěstí jsem při cestě městem na žádnou z těch potvor nenarazila, a když, byla bezpečně lapená za skleněnou výlohou jako v teráriu. Nepříjemně hubená kolena a kostnatá zápěstí mě ale v představách doprovázela neustále, v jídelně, na přednášce i na klaustrofobických záchodcích. Jakýsi pocit neustálého pronásledování, vnitřní neklid, úzkost, to všechno se jen znásobovalo, když jsem si uvědomila, kde všude na ty krvelačné modely lze narazit. Jsou totiž všudypřítomné. A tahle fobie mě nepřešla ani později.

Rozhodla jsem se postavit tomu čelem. Zašla jsem tedy do semeniště těch děsivých stvůr, nákupního centra. Chvíli to trvalo, než jsem prohlédla. Všechny figuríny poslušně stály za sklem na svých podstavečcích, útrpně navlečené do toho, co kteří vedoucí prodejny považovali za ty nejlákavější kusy. Žádná z nich se ani nehnula. To mě trochu uklidnilo.

O to víc jsem se vyděsila, když jsem si na chvíli sedla na lavičku a pozorovala dav proudící hlavní chodbou. V první chvíli jsem nabyla dojmu, že figuríny přece jenom skutečně ožily a derou se za svými slevami. Ale při bližším zkoumání jsem poznala svůj omyl.

Ne figuríny, ale nezdravě vyhlížející mladé i starší, pečlivě udržované dámy a slečny se skelnými pohledy a gesty, která vyjadřují odhodlanost smést z cesty každého, kdo stojí mezi nimi a slevou, se v zástupech ženou obchodním domem. Tak přece byl ten plakát pravdivý. Ta nepřirozeně vystouplá kolena na útlounkých nožkách a kostnatá zápěstí poznávám. Dobrovolně se hrnou vchodovými dveřmi a pod studeným světlem zářivek se nechávají lapit skleněnými terárii obchodů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Izí Izí | E-mail | Web | 6. března 2013 v 12:53 | Reagovat

Pěkné :)

2 Argonna Argonna | Web | 6. března 2013 v 19:50 | Reagovat

no taky typ reklamy je dost brutalny, ale ma to nieco do seba. :D a urcite to zaujme, aj ked mozno negativne. Pekny clanok :)

3 Děvče od vedle Děvče od vedle | 7. března 2013 v 21:48 | Reagovat

[2]: No, trochu jsem to nadsadila, pravda :-) ale děkuju

4 Amia Amia | Web | 9. března 2013 v 23:09 | Reagovat

Moc krásně napsaná myšlenka .)

5 mengano mengano | E-mail | Web | 15. března 2013 v 8:56 | Reagovat

Zajímavý pohled. Slevové šílenství a boj o každé levnější vejce je snad naše národní specifikum:)

6 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 17. března 2013 v 19:07 | Reagovat

[5]: S tím by se dalo polemizovat. Ne sice se surovinami pro vaření, ale u textilu nás určitě v tomto směru inspirují a stále ještě předčí USA (ale o tom třeba jednoho dne...) :-)

7 mengano mengano | E-mail | Web | 18. března 2013 v 11:11 | Reagovat

[6]: Tak se těším, až tu o tom pohovoříš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama