Fauly a přešlapy

14. března 2016 v 17:00 | Děvče od vedle |  Probrala jsem s panem Mírou
Za svůj život jsem sportů zkusila tolik, až bych mohla vypadat jako sportovní nadšenec. Pravda ale je, že mi žádný sport nešel, a tak jsem je musela rychle střídat, aby se to nepoznalo. Byla to skvělá příležitost poznat, o co tady vlastně jde.

Balet. Místo abych dávala pozor, běhala organizovaně, ladně a našlapovala jako do peřin, pobíhala jsem jako blázen a dupala jako buvol. Učitelka mě několikrát postavila na hanbu. Do té doby jsem podle svého názoru nic hanebného neudělala, a tak jsem se na hanbě drbala na zadnici, popotahovala, rýpala v nose a vyplazovala jazyk na ty princezny, co vypadaly jak suflé - celé zrůžovělé a nafoukané.

Plavání. Na první lekci jsem byla vhozena do vody a odšťuchována od okraje bazénu. Zatímco ostatní více nebo méně dobrovolně čubičkou přeplavali na druhou stranu, já to přeručkovala okolo. Nikdo neocenil, že jsem to zvládla, ani nevzal v úvahu, že jsem měla trasu dvakrát tak dlouhou. Křičeli, odtrhovali mi ručičky od okraje a šťouchali do mě.

Sokol. Bavilo mě jenom skákání na trampolíně. Běhat mi šlo, ale proč pořád dokolečka? Zdrhla jsem z oválu a dostala vynadáno. Sestavy jsem si nemohla zapamatovat. Nepoznala jsem značku, na které mám stát. A když se vybíral tým do okresního kola soutěže v aerobiku, nikdy mě nevybrali. Důvod jsem zjistila, když do tělocvičny přidali zrcadlo. Od té doby jsem se řadila mimo dohled ostatních, aby újma jejich estetickému vnímání byla co nejmenší.

Tenis. Jedna raketa, jeden tenisák, jedna stěna a spousta boulí. Připadala jsem si jako mraveneček za deště, který se vyhýbá kapkám a při tom nese pořádně těžký náklad. Není mi jasné, proč míček i raketa jsou tak těžké…

Stolní tenis. Ve sklepě naší bytovky stál pingpongový stůl. Důchodce, který nenávidí děti, ať už dělají cokoli, se nejspíš najde všude. Zjevně mu sluch ještě dobře sloužil, protože ťukání míčku slyšel ze svého bytu ve třetím patře a jako vždy ho dopálilo, že se někdo baví. Rozrazil dveře a zařval. Pak si všiml, že se mnou hraje táta. Chvíli se snažil vyhodit nás i tak, ale táta nás ubránil. Nikdy potom už jsme se ale k pingpongovému stolu nedostali. Pan Smrtka nejspíš vyměnil zámek.

Lukostřelba. Zlomila jsem dva šípy a dva další ztratila. Řvali na mě. Naúčtovali mi to. Už jsem se tam neukázala.

Sportovní šerm. Jediná disciplína, kterou vyučoval tak starý pán, že už neměl sílu řvát. Naopak, byl moc milý, alespoň se mi to zdálo, dokud jsem to nevykládala doma, kde se málem usmáli k smrti, když slyšeli tolik různorodých a rafinovaných eufemismů pro nemehlo. On totiž ten pán byl nejen šermíř, ale i profesor češtiny.

Jízda na kole. Když se blíží kopec, je třeba se rozhlédnout, a pokud se nikdo nedívá, sesednout a vytlačit kolo nahoru. A to je pak lepší kolo vůbec nebrat. Občas se totiž stane, že se někdo dívá a vy musíte kopec vyšlapat, tvářit se jakoby nic a neztrácet na rychlosti, aby se to nerozjelo zpátky. Jízdní kolo se hodí jen na Hanou, jinde je nepoužitelné. Nikdo sice neřve, ale terčem posměchu jste tak jako tak.

Běh. Sport, který jsem provozovala při cestě na autobus. Párkrát jsem to zkusila jen tak, ale není to ono. Jak vás nežene vědomí, že pokud ujede autobus, zkysnete tu na celé dopoledne, nějak to neběhá… Nikdo na vás nekřičí, ale zato spousta lidí kontroluje z okna, jestli doběhnete až na roh nebo to vzdáte už v půlce ulice.

Pak jsem dostala CD, kde krásná, svalnatá a nesnesitelně pozitivní žena předcvičuje, abyste i vy mohly být krásné, svalnaté a nesnesitelně pozitivní. Párkrát jsem to zkusila, ale vrátily se mi vzpomínky na předešlá léta ponížení, když na mě řvali: Zaber! Přidej! Ještě jedna série! Víc se sniž! Došlápni na špičku!

Nakonec jsem sportům odolala. Lidé, kteří vás koučují, si stejně jen vybíjejí vztek, že je jako děti přihlásili do kroužku, kde jim to tak moc šlo, že neodešli, dokud byl čas. To proto tolik křičí a vztekají se. Až vás někdo bude přesvědčovat, že to máte zkusit znovu, rozhodně mu nevěřte. Je to past! Chtějí si jen vylít zlost a mít příležitost pořádně si na vás zařvat nebo se vám alespoň vysmát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. března 2016 v 7:47 | Reagovat

Mě vyloučily z rytmiky, krasobruslení a sokola. Říká se, že takový děti pak končí ve skautu...:)

2 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 19. března 2016 v 11:20 | Reagovat

[1]: A mě ze škol :D

3 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 22. března 2016 v 9:44 | Reagovat

[1]: Tak to sedlo :-D

4 Ell Ell | Web | 28. března 2016 v 21:16 | Reagovat

Nedivím se, že po těchto zážitcích se sportu nehodláš nějak dál extrémně věnovat. Taky to vidím kolem sebe.. Přemotivovaní trenéři křičící na své svěřence, jak jsou úplně tupí. Na školení instruktorů se dohadují o každé kravině a na soutěžích slyšíš největšího frajírka (jejich trenéra) jak říká: "No tyhlety ty vás nemůžou ohrozit, ty nemají fyzičku bůhví co..." jsem zvědavá, co si říkaj o nás, když jsme tam vždycky největší nýmandi :D :D :D

5 Hann. Hann. | Web | 29. března 2016 v 13:28 | Reagovat

Snad je to psáno s trochou nadsázky, protože jinak by mi tě bylo vážně líto :/ Vůbec jsem netušila, že se dá opravdu jako kroužek jezdit na kole :O (Mě plavání vždycky fakt bavilo. Teď je mi líto, že jsem u toho nezůstala :/ )

6 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 6. dubna 2016 v 0:52 | Reagovat

[4]: On přehnaný sport vážně leze na mozek :-)

[5]: Vůbec mě nelituj, nezasloužím si to, protože to za sebe zvládám sama :-) Vždycky se dá začít znovu, ale pozor na ty řvouny :-)

7 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 6. dubna 2016 v 21:40 | Reagovat

Tohle je zkrátka jeden z nejlepších článků, které jsem na blog.cz  četla, nemůžu si pomoct. A jestli ta krásná, svalnatá a nesnesitelně pozitivní žena byla Olga Píšková, tak máme něco společné, já vlastnila videokazetu.

8 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 7. dubna 2016 v 10:17 | Reagovat

[7]: Děkuju! Až se červenám :-) Ani nevím, jak se ta slečna jmenovala, disk zůstal doma mamince a ta ho, jak ji znám, nepozorovaně vyhodila.

9 Egoped Egoped | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 10:16 | Reagovat

Já si moc dobře pamatuju, že jsi jela na kole i na jižní Moravě (dokonce na dovolené). A to jsi projížděla i mým rodným městem! To byl teda omyl nebo ses zapomněla dívat, jak daleko od Hané už jsi? :)

10 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 10. dubna 2016 v 8:53 | Reagovat

[9]: Prostá mladická nerozvážnost :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama