Provence poprvé

17. června 2016 v 13:17 | Děvče od vedle |  Toulky
Udělat si nadměrně dlouhou dovolenou, sbalit věci a vyrazit i s drahou osobou někam ven je vždycky dobrý nápad. Vyrazit do Provence je ale ten nejlepší nápad, jaký jsem kdy měla. Ten kraj jsem si zamilovala.

Ach ten jazyk...
Francie je země patriotů. Ne že by každý Francouz miloval celou Francii, naopak - položil by život za ten svůj kousek země a o zbytku světa si myslí své. Zvláštní pifku mají v Provence na Pařížany, kteří jsou zřejmě ještě častějším terčem vtipů než zahraniční turisté. Na druhou stranu pokud na místní spustíte v angličtině, nejspíš vás budou ignorovat, v tom horším případě zahájí protiútok palbou slov, které by nerozuměl ani Pařížan. Angličtina uráží Francouze z kteréhokoli koutu téhle země, ale v Provence je to hotová katastrofa. Němčinu ani nezkoušejte, je to ještě horší... Je tedy třeba první větu nacvičit v jejich rodném jazyce. Tím je obměkčíte (a taky rozesmějete) natolik, že je pak možné opatrně začít anglicky.

Kam se poděly křižovatky
To první, čeho si motorista všimne, je dokonalá absence křižovatek. Všechny je nahradily kruhové objezdy nejrůznějších velikostí a tvarů. Někdy je to jen nenápadný výstupek uprostřed vyasfaltovaného kruhu, jindy objedete celý obytný blok. Nějčastěji ale na celkem standardně veliký středový ostrůvek nějaký místní umělec umítil originální monument. Tak jsme minuli třeba seskupení cukrátek velikosti slona, maketu místního kostela nebo fontánu. Ty nejpříjemnější ostrůvky ale sestávají z pár vysazených stromů a keřů, nejčastěji olivovníků. Co jsem za celou dobu nepochopila, je blikání. Většina místních řidičů ze zásady nepoužívá blinkr. Někteří blikají při vjezdu na rondel levým blinkrem, dokud nechtějí vyjet - to ho vypnou, ale pravý nepoužijí. Hrstka zbylých - zřejmě turisti - dá vědět, že sjíždí, pravým blinkrem těsně před odbočením. Ono je to nakonec nejspíš jedno, protože s takovými malichernostmi jako promáčknutý nárazník, poškrábané dveře a chybějící zadní světlo si místní zjevně nedělají starosti. Dokud auto jede, není třeba se o jeho stav zajímat.

Tahle země není pro nadměrné
U nás je v módě jezdit SUV nebo něčím podobným nafouknutým do všech stran. Nejsem příznivcem aut tohoto druhu, raději mám ty maličké nákupní tašky pro dva lidi s místem v kufru na drobný batůžek, ale když už jsme se rozhodli jet přes půl Evropy, půjčili jsme si raději nové, spolehlivé, nablýskané a veliké auto. Skýtá sice všechno pohodlí, které jen auto může nabídnout, projedete s ním polem i brodem, ale až pojedu do Provence příště, seženu si starého maličkého otřískaného Peugeota. Ten nebude na všechny strany hlásat "jsem turista", ale hlavně se vleze na silnici. Pokud totiž sjedete z hlavních průtahů, narazíte na cesty, kde se tak tak vyhnou cyklisté. A pokud toužíte poznat tu správnou levandulovou, olivovou a česnekovou atmosféru, je nezbytné opustit jak hlavní cesty, tak velká města, do kterých vás vede průvodce.

Stopaři - ohrožený druh
Stopování je zřejmě typicky východoevropský způsob dopravy, protože na západ od české země se na stopaře hledí podezřívavě. I přes to jsme úspěšně v minulých letech dostopovali z jihu Skotska na sever a ze severu zpátky na jih, stopem jsme brázdili severní Itálii a dle zkušeností se tak dá slušně cestovat i po Norsku a Švédsku. Ne tak po Provence. Po noci plné blesků a vody jsme se rozhodli předčasně ukončit přechod jednoho z těch odlehlých míst, kde na turisty nenarazíte, i kdybyste se sebevíc snažili. Široko daleko jen divoká prasata. Vyšplhali jsme ze dna hluboce zaříznutého kaňonu na silničku pro ty, kteří si krásy onoho místa chtějí prohlédnout jen shora, a s úžasem zjistili, že ani hodina nestačí k tomu, aby člověk našel kohokoli ochtného odvézt dva sympatické mladé lidi do 20 km vzdáleného městečka. Nakonec se smilovali dva blázniví Francouzi, kteří se zjevně pustili na náhodný roadtrip po své vlasti v tom typicky obouchaném, maličkém a patřičně zašpiněném Peugeotu. Vícekrát už jsme naše stopařské štěstí raději nepokoušeli.

Správný průvodce je k nezaplacení
V knihovně jsem půjčila tři knihy o Provence různého zaměření a různě podrobného zpracování. Celkem pochopitelně ty knihy vedou turistu do stejných míst. Jedna z nich nezdolně optimistická a plná nadsázek. Autor zřejmě překypoval láskou ke kýči a ulicím plným obchodů s upomínkovými předměty. Druhá kniha naopak až chorobně pesimistická a sžíravě sarkastická. Autorovi naopak nebylo nic dobré. Nakonec nejlepším průvodcem zůstala mapa a útržkovitý, vtipně a s láskou k Provence napsaný cestopis, který se vlastně místopisu spíše vyhýbal. Při čtení poznatků o místních lidech i krajině jsme spíš náhodně prokřižovali podle mapy část té voňavé a horké země. Jestli se vám jednou poštěstí najít turistického průvodce, který vám dá nejen nahlédnout do největších měst, ale hlavně přičichnout k místním zvyklostem, jídlu, pití a vůni levandule, dejte mi vědět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 20. června 2016 v 15:27 | Reagovat

Tento kraj schvaluji. Před deseti lety, tedy jako šestnáctiletá, jsem V Provence byla na poznávacím zájezdě s babičkou a celým autobusem důchodců. :-) Tedy trošku návštěva trošku jinačím stylem, než ta vaše, ale byla to nádhera.

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 22. června 2016 v 13:22 | Reagovat

[1]: Tak to musel být zvláštní zážitek, ale věřím, že v Provence se v létě musí líbit každému, důchodcům zvlášť

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama