Co mě italové naučili o kávě

17. července 2018 v 22:21 | Děvče od vedle |  Toulky
Až pojedete do Itálie, možná se vám bude hodit několik postřehů o tom nejpodstatnějším - o kávě.

Panákovat
Pokud zrovna neslavíte výročí nebo z jiného důvodu neplánujete prosedět u stolečku celé dopoledne, chovejte se jako na divokém západě. Sveřepě přistupte k baru, zahalekejte objednávku, zatajte dech, kopněte do sebe hořkou slzu a jděte si dál po svém. Hlavně žádné posedávání, korzování, usrkávání, vychutnávání...

Pamatovat si
Podstatné je nastudovat a zapamatovat si všechny přípustné druhy kávy, které tu můžete dostat. Je jich hodně, odhadem okolo čtyřiceti. A protože je jich tolik a všichni to vědí, nemá smysl je vypisovat do nápojového lístku. Tam se suše konstatuje jediná položka - kafe. Zklamaní turisté často dělají unáhlené závěry, že jediná káva, kterou italové znají, je ona hořká slza na dně prťavého hrnečku. To si ale jen nejasně objednali, když řekli "kafe". Není za tím žádná zlomyslonost...

A pamatovat si víc
Až vyzkoušíte všechny ty kávy, co jsou k dostání v jedné části země, můžete se přesunout dál a začít znovu. Ne všude se totiž jmenují jednotivé druhy stejně, navíc všude mají své speciality. Tak třeba v Terstu potěšíte místní, když si dáte jejich capo in bi - malé kapučínko v kónické skleničce na porcelánovém podšálku.

Kdekoli, jen ne doma
Není třeba pořizovat si kávu domů, natožpak kupovat kávovar. Kdo by se s tím taky babral. Na kávu se chodí. Mají ji všude, obvykle za stejnou směšnou cenu a ve stejné kvalitě. V nóbl kavárně na rohu, v zaplivaném baru, na benzínce, ve stánku s občerstvením, v trafice... Jít na kávu je společenská událost svého druhu. Pokud chcete zjistit, co je zač ten chlápek, co sem začal pravidelně chodit minulou středu, zaplatíte mu kafe, co si objednal, než to stihne udělat sám. A pak ho hezky vyzpovídáte, protože se vám bude cítít zavázán. Od zítřka sem začnete na kafe chodit spolu.

Žádná věda
Káva není žádná věda, natož předmět degustace. Základní každodenní káva má jen jednu možnou chuť - pekelně hořkou, a jedinou možnou barvu - pekelně černou. Pokud jste zvědaví na ovocný, čokoládový, karamelový nebo jakýkoli jiný nádech, barvu správně propečené chlebové kůrky nebo chcete zkoumat krémevost a trvanlivost pěny, zajděte si někam jinam. Nejlépe třeba do Berlína. Tady se totiž na takové pozérství nehraje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama