Udělat něco hloupého

16. července 2018 v 16:11 | Děvče od vedle
Přehoupla jsem se přes pětadvacet a můj život začal být nápadně nudný. Co teď? Pokračovat tím unylým směrem k soudcovskému taláru? Už jsem zjistila, že člověk nepotřebuje být génius, aby tu práci dělal. Ale sama ta práce není hodna nikoho menšího než pečlivého a hnidopišsky geniálního dříče bez nároku na vlastní život. Nejsem ani génius ani hnidopich, proto bych se možná měla vydat jiným směrem a nekazit těm chudákům před soudem jejich život víc, než si ho zvládnou zpackat sami. Budu se konečně soustředit na sebe, svůj život, své problémy, své sny a představy.

Jak si vyrobit problémy
Kde začít? Nejsem si jistá vlastními sny. Svůj život jsem nechávala na soudě bez konkrétních představ o budoucnosti, všechno tak nějak samozřejmě plynulo samo. S takovým životem nemůžete mít ani vlastní problémy. Nejdřív jsem tedy potřebovala ty problémy. Rozdla jsem se, že se vdám. Nestačilo to, manželství nepřineslo kýžené problémy, které by přetrvaly. Změnila jsem svou totožnost a dostala haldu nových kartiček s novým jménem a novou fotkou, život si ale plynul dál. Otěhotněla jsem. A najednou vyvstala ta prázdnota mého budoucího života tím jasněji - mám vyhlídku na tři roky dětského žvatlání a omývání potřísněné zadnice. Jak ten čas nepromarnit?

Neklást si malé cíle
Rozhodla jsem se! Podpořím manželovu kariéru. Stanu se vydržovanou paničkou na pořádně dlouhé dovolené. Oživím svou angličtinu a naučím se k tomu nějaký další jazyk. A pokud možno se naučím něco, čím se uživím, pokud se v průběhu toho času rozhodnu nestat se soudcem. Naučím se užívat života. Budu se víc zajímat o politické dění. Navážu nová přátelství a utužím ta stará. A pro jistotu si taky udělám doktorát - co kdybych se nakonec rozhodla, že se tím soudcem stanu...

Když můžu, tak musím
Tohle všechno vyžadovalo zázrak. A on se stal. Manželovi nabídli místo na univerzitě v italském Terstu. Kde začít lépe? Zkusit život nepředvídatelný, bez bezpečného pocitu rodiny a známých v zádech, a to pouze z nevalného platu vědeckého pracovníka. Sotva se narodilo dítě, odcestovali jsme třemi plně naloženými auty. Nezní to jako začátek úžasného dobrodružství?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. července 2018 v 16:17 | Reagovat

No neke!

A co tam proboha budete jíst? Samý těstoviny, žádný knedlíky...co z toho dítěte vychováte??

2 Děvče od vedle Děvče od vedle | 16. července 2018 v 16:35 | Reagovat

[1]: Neboj, knedlíky umím (mouka nutná z dovozu, místní je nepoživatelná v knedlíkovém stavu) a chleba se právě učím. No a v nejhorším se bude dítě do svých tří let výhradně kojit, třeba to přežije... ;-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. července 2018 v 17:10 | Reagovat

Třemi auty..? Řídil i prcek...? :)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. července 2018 v 18:06 | Reagovat

[2]: Tak do nich ale hlavně místo housek nenakrájej  bruschettu! A těším se na pravidelné zpravodajství z italské fronty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama